Mlha se tiše vine mezi kopci, pokrývá vrcholky a skrývá, co je pod ní. Cestovatel stojí na vyprahlé zemi, kde ze štěrbin vyvěrá teplá síra a vzduch má podivně nasládlý pach. Stačí několik kroků a krajina se promění – zelené pastviny střídá sopečný prach, v dálce duní moře. V této zemi kontrastů, říkají jí Aotearoa, je vždy co objevovat.
Cesta začíná v mlze
Ráno je na Severním ostrově svěží a vlhké. Když slunce prosvítá mlžným závojem, vypadá všechno nepatrně jinak – stíny sopky, a v hustých kapkách visící na kapradinách, se zrcadlí příběh této krajiny. Maorská kultura nepůsobí jako dávná historie. Je přítomná v symbolech rytých do dřeva, ve znělých slovech, které zní městem i vesnicemi. Lidé se zastavují a háček jejich konverzace směřuje vždy ke krajině.
Jako ve Středozemi, ale skutečně
Stačí cesta autem a náhle před vámi rozprostřený Hobbiton, svěží a povědomý, přesto překvapivě reálný. Filmové kulisy splynuly s trávou, květinami i tichem. Blízkost fantazie si tu člověk uvědomí až ve chvílích, kdy kousek dál mezi kopci mizí pěšina – a mračno pohltí sluneční světlo. O pár dnů později uvidíte “Mordor”, tady je pojmenování drsné, zlověstné, a sopky opravdu dýmají.
Kontrasty měst a divočiny
V Napieru se ulicemi táhne Art Deco – stavby zakonzervované v době, kde světla tančí na ornamentálních fasádách. Na druhém konci jižního pobřeží Oamaru žije svůj vlastní příběh: zdejší festival Steam Punk na chvíli učí čas kroutit se do fantaskních tvarů.
A na jižním ostrově, když cesta stoupá kolem jezer k úpatí hory Cook, ticho je téměř hmatatelné. Ledovce zde působí stejně starobylým dojmem jako fjordy Milford Sound, kde se širá voda a mlha mísí v neuchopitelný tanec.
Život mezi silou a křehkostí
Občasná otřesná připomínka – jako ve městě Christchurch, kde otisk zemětřesení stále formuje atmosféru. Opravené ulice, nové domy, ale ve vzduchu zůstává zvláštní druh tichého respektu k přírodě. Přitom život pokračuje: ve fjordech vystřikují z moře velryby a delfíni, na kamenitých plážích balancují malí tučňáci.
Most mezi snem a skutečností
Aotearoa zůstává zemí, kde hranice mezi snem a skutečností je tenká jako ranní mlha. Každý kout dýchá dobrodružstvím, otevřenými horizonty i příběhy, které se předávají dál. Svět mezi mýtem a reálným zážitkem. Tak tady vypadá země dlouhého bílého oblaku.
Závěr mohou hledat ti, kdo se po těchto stezkách vydali – krajina si totiž uchovává své tajemství i při dalším návratu. Výjimečnost Aotearoy není v listech průvodců, ale v dotyku se zemí, která pokaždé překvapí jinak.
